Právní peklo (1.) Co je to podnik? Co je to závod?

Definici pojmu podnik až do 31. prosince 2013 obsahovalo ustanovení § 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen jako „obchodní zákoník“), a to v Části první – Všeobecná ustanovení, Hlavě I – Základní ustanovení a Dílu I – Úvodní ustanovení. Podnikem se dle tohoto ustanovení rozuměl soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek určených k podnikání. Podnik byl tedy celek vytvořený za účelem dosahování zisku a v tomto pojetí byl vnímán jako objekt (předmět) právních vztahů. Citované ustanovení § 5 ve svém odst. 2 téhož zákona definoval podnik jako tzv. věc hromadnou. Mezerou v zákoně však byla ta skutečnost, že jak obchodní, tak ani občanský zákoník pojem „věc hromadná“ neznaly.[1] 

 

Nový zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen jako „NOZ“), který vstoupil v účinnost dne 1. ledna 2014, v jeho Části první – Obecná část, Hlavě IV – Věci a jejich rozdělení, Dílu 2 – Rozdělení věcí a v ustanovení § 501 popisuje hromadnou věc jako „soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc.“[2]

Pro obě právní úpravy je společné chápání termínu podnik, resp. obchodní závod, skládajícího se z hmotné složky (věcí movitých a věcí nemovitých), osobní složky (podnikatel, jeho personální struktura, kvalifikační úroveň zaměstnanců, apod.) a nehmotné složky (práva a jiné majetkové hodnoty, např. ochranné známky, obchodní jméno, pohledávky, kontakty na klienty, obchodní pověst, apod.). K tomuto chápání podniku jakožto souboru těchto tří složek se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 717/2002, a to takto: „Podnik je fungujícím ekonomickým organizmem.“[3] Tato definice je jistě platná i pro nový pojem „obchodní závod“, který pojem „podnik“ nahradil s účinností od1. ledna 2014.

Nově je tedy upraven pojem „obchodní závod“ pro věc hromadnou. V odborných i neodborných kruzích probíhají debaty ohledně správnosti takto zvoleného termínu. Odpůrci pojmu „obchodní závod“ argumentují tím, že v dnešní době se s takovým termínem pojí spíše myšlenka na československý direktivní hospodářský systém v době socialismu.[4] Z právního hlediska se však jedná pouze o termín, jehož užívání zřejmě nebude v praxi činit žádné obtíže. Zajímavým faktem je skutečnost, že právní úprava obchodního závodu je vzácnou výjimkou v rámci NOZ, neboť tato je nově méně rozsáhlá než úprava předchozí. Ke zjednodušení došlo zejména v důsledku zániku institutu smlouvy o prodeji podniku a podřazením celé úpravy pod ustanovení obsahující úpravu kupní smlouvy, tj. ustanovení § 2079 a násl. NOZ, což je výsledkem snahy sjednotit a omezit jednotlivé smluvní typy soukromého práva a sladění terminologie v rámci Evropské unie.[5]

Termínem „obchodní závod“ se rovněž nerozumí zcela totéž, co termínem „podnik“. NOZ definuje obchodní závod jako „organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.“[6]Takto změněná definice obsahu pojmu „obchodní závod“ však pravděpodobně nebude činit v právní, a to zejména soudní, praxi větší výkladové a aplikační problémy.

S účinností NOZ tedy došlo k výrazné změně chápání obchodního závodu jako věci hromadné. Předchozí právní úprava v obchodním zákoníku totiž nestanovila vyjmutí konkrétního statku z převáděného podniku a s takovým úkonem byla spojena neplatnost celé smlouvy o prodeji podniku. Ve svém rozhodnutí sp. zn. Odon 34/93 ze dne 27. března 1994 judikoval Nejvyšší soud ČR, že „podstatnou částí smlouvy o prodeji podniku je mj. závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem. Má-li jít o tento smluvní typ, je nezbytné, aby kupující převzal všechny závazky, které měl prodávající, a jejich rozsah je definován souvislostí s podnikáním prodávajícího.

Neobsahuje-li smlouva uvedenou podstatnou část, tj. z přechodu byly vyjmuty některé závazky, které souvisejí s podnikem, nebyla platně uzavřena smlouva o prodeji podniku, jež je takto jako smluvní typ upravena v obchodním zákoníku.“[7]Nová právní úprava v NOZ naopak toto právní jednání dovoluje, avšak při současném splnění podmínky, že vyloučení jednotlivé položky z koupě není převodu obchodního závodu na újmu a převáděný objekt neztratí vlastnost organizované jednotky. Pokud tedy obchodní závod neztratí svůj charakter, mohou smluvní strany vyjmout konkrétní statky s tím, že jejich ustanovení budou dle zákona platná.[8] Otázkou pro rozhodovací praxi soudů pak bude, co se rozumí ztracením vlastnosti organizované jednotky a jaké právní jednání je způsobilé přivodit obchodnímu závodu újmu. Prozatím lze z právní úpravy obsažené v NOZ dovodit alespoň to, že smluvní strany by si z výrobního závodu neměly vylučovat koupi výrobní linky ve výrobní společnosti, stroj na zmrzlinu ve stáncích prodávajících zmrzlinu, apod.

Z výše uvedeného vyplývá, že oproti minulému chápání pojmu „podnik“, relativně totožného s osobou podnikatele, je nyní pojem „obchodní závod“ opravdu věcí hromadnou v právním smyslu a podnikatel má právo vymezit, jaké věci a práva do obchodního závodu zahrne, tedy co bude jeho obsahem.