Právní peklo (2.) Jak napsat NDA?

Ochrana obchodního tajemství je institut, který nelze podceňovat a je nutné se jí zabývat ještě před započetím procesu prodeje obchodního závodu či společnosti. Díky obchodnímu tajemství jsou závody schopny se odlišovat od konkurence a jejich know-how dělá trh rozmanitým. Trh by bez odlišností podnikání nemohl existovat, rozhodně ne ve formě, v jaké existuje nyní. Majiteli závodu může uškodit i nepotvrzená zvěst o tom, že je jeho závod na prodej. Je proto nezbytné chovat se maximálně obezřetně.

 

Ochrana obchodního tajemství má v našem právním řádu duální ochranu. První ochrana je stanovena v §504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kde je zařazena do hlavy IV (Věci a jejich rozdělení). Tato úprava potvrzuje, že v našem právním řádu je obchodní tajemství nehmotnou věcí a její majitel má k ní vlastnické právo.[1] Druhou ochranou obchodního tajemství v českém právním řádu najdeme v §2985 téhož zákona v sekci o nekalé soutěži.[2] Právo na ochranu obchodního tajemství je chráněno absolutně vůči každému, tedy erga omnes.

 

Obchodní tajemství je definováno v zákoně jako „konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.“[3] Oproti minulé právní úpravě tedy došlo k volnější právní úpravě, kde už není potřeba splňovat pojmové taxativně vyjmenované znaky obchodního tajemství. „Dosavadní výkladová praxe a kazuistika posuzující tuto skutkovou otázku (pojmové znaky obchodního tajemství) se stávaly dosti nepřehlednými a omezujícími; ochrany obchodním tajemstvím mohly požívat pouze skutečnosti obchodního, výrobního nebo technického charakteru. Podle NOZ budou moci požívat ochrany i jiné skutečnosti, splňující vlastnosti tímto právním předpisem požadované a související s (obchodním) závodem.“[4]

Ochraně již tedy podléhají i jiné skutečnosti, splňující vlastnosti dle §504 a související s obchodním závodem. Nově se zde objevil termín konkurenčně významné skutečnosti, který vyjadřuje postavení závodu v soutěži směřující k témuž hospodářskému cíli.[5] Jeho význam je však možné vykládat široce a bude záležet na rozhodovací praxi soudů, jak tento termín bude specifikován v budoucnosti. Dalšími znaky jsou ocenitelné skutečnosti a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti. Tyto znaky obchodního tajemství jsou znaky kumulativními, což znamená, že musí být naplněny všechny současně. V případě nesplnění jedné uvedené skutečnosti, se nejedná o obchodní tajemství a není tedy možné ho jako tento institut chránit.[6]

Při prodeji závodu je důležité zejména utajení těchto informací, které jsou součástí obchodního tajemství obchodního závodu. Vlastník závodu musí totiž projevovat určitou vůli toto tajemství utajovat a tuto vůli musí patřičným způsobem projevovat. I faktický stav musí odpovídat skutečnosti, že je zajištěno utajení odpovídajícími opatřeními. Častým problémem ochrany obchodního tajemství je neexistující definice předmětu obchodního tajemství, dostatečně nevyjádřená vůle toto tajemství chránit, neučinění patřičných opatření k jeho ochraně a neuplatňování právních prostředků proti jeho porušení či ohrožení.[7]

V praxi to znamená, že pokud majitel prodávaného závodu posílá dlouhodobě každému zájemci veškerá fakta o závodu, aniž by dostatečně vyjádřil vůli tyto informace chránit, hrozí zde reálné riziko, že v případě sporu nebudou tyto informace brány jako součást obchodního tajemství a nebudou tedy chráněny před jejich zneužitím.

Ochranu obchodního tajemství můžeme též nalézt v odst. 2 § 1730 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: „Získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Poruší-li tuto povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé straně to, oč se obohatila.“[8] Nejedná se zde však o ochranu obchodního tajemství v pravém slova smyslu, nýbrž o ochranu důvěrných údajů poskytnutých během jednání o smlouvě. Oproti minulé úpravě již tyto informace nemusí být výslovně označeny jako důvěrné, avšak je žádoucí a bezpečnější je takto označovat i nadále.

Při prodeji závodu dříve či později vzniká situace, kdy investor požaduje více informací o závodu a majitel závodu nechce vyzradit své obchodní tajemství. K uspokojení požadavků obou stran slouží dohoda o mlčenlivosti (z ang. Non-Disclosure Agreement, zkráceně NDA).[9] Tento smluvní typ není českým právem nikterak upraven a je tedy z hlediska práva nepojmenovanou smlouvou (tzn. „inominát“). NDA nemá prakticky žádné zákonné požadavky krom obecných požadavků právního jednání.

V NDA je velice důležité přesně definovat důvěrné informace podléhající obchodnímu tajemství, definovat závazek mlčenlivosti a stanovit sankce za porušení tohoto závazku. V praxi rozhodně není doporučeno důvěrné informace definovat taxativně, jelikož se vždy najdou informace, které nebude taxativní výčet obsahovat. Dále je nutné definovat závazek mlčenlivosti a stanovit, které činnosti neporušují tento závazek. U této části dohody o mlčenlivosti doporučuji aplikovat negativní taxativní výčet, kde se přímo stanoví činnosti, které neporuší dohodnutou mlčenlivost.

Nedílnou součástí NDA je sankce za porušení primární povinnosti dodržet mlčenlivost. Vzhledem k velké obtížnosti prokazování vzniklých škod, se stanovují vysoké smluvní pokuty, které mají kompenzovat škody majiteli závodu v případě úniku tajných informací. Smluvní pokuta se nemusí prokazovat (na rozdíl od výše skutečné škody) a je tak mnohem lépe vymahatelná sankce za porušení dohody o mlčenlivosti. Na závěr dohody o mlčenlivosti je též vhodné limitovat časovou působnost dohody. Netermínovanou dohodu o mlčenlivosti je velice rizikové podepisovat. Veškeré informace stárnou a znehodnocují se v průběhu času. Případná sankce z dohody o mlčenlivosti bude moci být druhou stranou uplatněna i za okolnosti, že po několika letech prozrazené informace budou bezcenné a již nikoho nepoškodí.